Taxislužba jako jeden z komfortních a rychlých moderních dopravních prostředků již ve své oblasti prodělala bouřlivý vývoj. Následující článek popisuje ty nejzajímavější změny, díky kterým je v současnosti cestovaní prostřednictvím taxi mnohem pohodlnější.
První prototyp mechanických taxametrů byl údajně používán již ve starověkém Římě. Cena za poskytnutou službu tehdy byla stanovena pomocí systému, který byl připojen na nápravu a podle počtu otočení uvolňoval do příslušné přihrádky malé kuličky. Zákazník pak na konci cesty uhradil částku, která byla přímo úměrná jejich počtu. Moderní elektronický taxametr představil německý vynálezce Wilhelm Bruhn v roce 1891. První vozidlo taxislužby používající tento systém bylo poprvé do provozu uvedeno o 6 let později.
Světelná notifikace
V některých zemích je vozidlo taxislužby vybaveno světelným notifikačním systémem nebo malým displejem, který případné zákazníky informuje o skutečnosti, zda je vůz volný a schopný převést nové pasažéry. V Argentině například v době mechanických taxametrů používali malou vlajku, která byla umístěna na viditelném místě a podle své polohy udávala obsazení vozu jinými zákazníky.
Velký rozmach společností provozující vozy taxislužby se udál na počátku 20. století. Tato situace byla dána nejen vynálezem nových a modernějších taxametrů, ale také využíváním rádiových vysílaček, které umožňovaly efektivnější řízení přepravy pasažérů ve větších městech. Zřízena rovněž byla dispečerská centra, který přidělovala zákazníky jednotlivým vozům. Další rozvoj pak nastal po roce 1980 s nástupem počítačové techniky, která pomáhala s výběrem nejvhodnější cesty.
Specifický design či typ vozu je v některých zemích vyžadován pro získání licence taxislužby. Ve vybraných evropských státech například existuje norma, která vyžaduje používání dieselových motorů vzhledem k jejich zvýšené úspoře paliva a spolehlivosti.