Systém taxislužby v hlavním městě České republiky je mezi politiky i veřejností obvykle často diskutovaným tématem. Důvodem je většinou nedodržování předepsaných pravidel některých provozovatelů. V ČR totiž regulaci maximální ceny za převoz pasažérů prostřednictvím taxi umožňuje příslušný zákon o cenách, který má celostátní platnost. Někteří podnikatelé ovšem v Praze poskytují službu, pro kterou existuje právní pojem příležitostná osobní doprava. Nejedná se tedy o klasickou taxislužbu, která se tak nemusí řídit zmíněnými nařízeními. Největší rozdíl mezi těmito dvěma způsoby přepravy je forma jejich placení. V případě příležitostné osobní dopravy totiž úhrada poskytnuté služby podle platného zákona má probíhat na k tomu určeném místě (např. kancelář) a ne uvnitř vozidla. Objevují se však dohady, podle kterých toto specifikum není dodržováno a rozdíl mezi taxislužbou je tak prakticky minimální. Veřejné sdělovací prostředky však již na tuto neuspokojivou situaci několikrát upozorňovaly. Proto představitelé Prahy uvedly v platnost řadu dalších nařízení, které se snaží činnost provozovatelů nerespektujících stanovené předpisy omezit. I když bylo právo regulace cen několikrát řešenou formou soudního sporu, Praha tuto výsadu může stále používat. Proto vždy, když si zákazníci zvolí některou ze známých a osvědčených taxislužeb, nemusí se obávat, že by požadovaná finanční úhrada za poskytnuté služby byla vyšší než stanovují platné předpisy.
Od února 2009 mohou řidiči taxíků své pasažéry převážet i ve speciálních vyhrazených pruzích, které byly postupně stanoveny městskou vyhláškou na řadě míst Prahy. Díky této nezanedbatelné výhodě se lidé především v době ranní a odpolední dopravní špičky mohou dostat do požadovaného místa mnohem rychleji. Vyhrazený pruh totiž obvykle mohou dále využívat jen autobusy a cyklisté. Privilegium ovšem získali jen ty taxikářské vozy, které splňují technické požadavky upravené zvláštní vyhláškou.